Lukáš
Konečný

Již od přijímacího řízení jsem měl v hlavě koncept, nad kterým jsem přemýšlel napříč semestrem a díky jiným předmětům to vykrystalizovalo do výsledné podoby ve spojení Information avoidance, knihovníků malých obecních knihoven a nástrojů umělé inteligence. Celý semestr byl tento předmět koncipován v rámci jednotlivých přednášek od pedagogů KISKu pro seznámení s možnostmi témat, která lze v tomto oboru rozvíjet. Byla zde podpora konzultací, které jsem využil — konzultace byla u pana docenta Černého, zpětně vidím, že jsem měl podstoupit i konzultaci s paní doktorkou Vizváry.

Výstupem tohoto předmětu nebyla jedna věc, ale rovnou dvě. Prvním z nich bylo vytvořit komentovanou rešerši zdrojů v rámci tématu, které jsme si zvolili. Ačkoliv se 10 zdrojů nejeví jako velké číslo, tak především vyhledání vhodných zdrojů bylo výzvou a systematickou prací. Konkrétně jsem zjistil, že téma information avoidance ve spojení s knihovníky malých obecních knihoven a nástroji umělé inteligence není v českém prostředí výzkumně zpracováno vůbec – tato mezera se stala základem mého tématu magisterské práce.

Druhou věcí bylo založení studentského portfolia. Rozhodl jsem se vytvořit vlastní stránku s vlastní doménou — zkusil jsem službu Claude Design, ve které jsem udělal základní koncept, který jsem pak sám modifikoval do výsledné podoby. Portfolio vnímám jako základ, který chci dále rozvíjet a vylepšovat v průběhu celého studia. Předmět mi dal nejen nové dovednosti spojené s tvorbou portfolia, ale především mi pomohl ukotvit téma mé magisterské práce v kontextu informačních studií.

Než se zastavím u konkrétních bloků, musím ocenit systém hodnocení v tomto předmětu. K námi preferovaným pěti přednáškám jsme měli udělat přípravu na Mediu, od článku až třeba po infografiku. Ačkoliv jsem se s články na Mediu poměrně trápil celý semestr, vnímám je jako důležitý prvek — už od bakaláře jsem si metodu obrácené třídy oblíbil.

Pro své přípravy jsem si vybral témata zaměřená na umělou inteligenci z několika pohledů — jednak proto, že technologie AI stále rezonuje mediálním světem i vzděláváním, jednak proto, že sám na toto téma aktivně školím knihovníky i učitele středních škol.

Pokud bych měl shrnout, co si z tohoto předmětu odnáším, tak především to, že samotný vzdělávací systém v České republice je komplexní a i když někdy nalezneme opodstatněné výtky, tak stále můžeme být rádi za RVP a ŠVP. Učící společnost nelze definovat jedním slovem — je to komplexní téma, které se odráží nejen v celkovém měřítku, ale především i v detailech, od architektury, kurikulárního systému až po generace, které tu byly, jsou a teprve budou.

Samotný koncept úkolů byl dobře rozvržen napříč semestrem, který byl ještě obohacen o hodnocení ostatních studentů a jejich úkolů. Systém bodů mě motivoval — bylo jasné, jak je předmět postaven, a vedlo mě to k lepším výkonům. Výzvou pro mne bylo také čtení anglických odborných článků a knihy, kterou jsme měli povinně přečíst na zkoušku — proto jsem si dal výzvu číst jeden anglický text týdně.

Termín informačního chování ve mně dost rezonoval a přiměl mě se pozastavit nad vlastním informačním chováním. Překvapilo mne, že v této sebereflexi jsem zjistil, že dávám velký prostor emocím. V předmětu jsem se zaměřoval na téma: Jak information avoidance ovlivňuje informační chování knihovníků malých obecních knihoven v rámci tématu nástrojů umělé inteligence.

Díky tomu jsem se dozvěděl o výzkumné mezeře, kdy výše zmíněné téma není zpracováno v českém kontextu. Paní doktorku cením za její znalosti a přístup ve výuce — tento typ aktivizačních prvků považuji za velmi přínosný.

V mém případě jsem měl na starost profil na Facebooku, který předchozí období stagnoval. Zapojil jsem se do kampaně Čteme Havla, Dne brněnských knihoven a dalších, od psaní textových příspěvků až po grafické materiály v Canvě.

Mimo správu sociálních sítí jsem uspořádal i svoji cestovatelskou přednášku s názvem Japonský zápisník. Zúčastnilo se jí 13 lidí a proběhla v příjemném duchu. Aktivně jsem se podílel také na akci Den brněnských knihoven.

Tento předmět mi potvrdil, že správná komunikace je klíčová — pro fungování tohoto projektu je nutné, aby všichni studenti věděli, co se děje, co je potřeba zajistit a kdy. Zároveň mi utvrdil, že knihovnická komunita je skvělá a dokáže se semknout a udělat něco hezkého.

V průběhu semestru jsem po komunikaci s cílovou skupinou upustil od tvorby kurzu a místo toho jsem svoji pozornost převedl na online průvodce, který reflektoval reálné potřeby knihovníků. Průvodce má několik větví a vrstev a slibuje jednoduchý průchod s možností ukončení kdykoliv.

Zaměřil jsem se na nástroje, které mohou pomoci knihovníkům při správě sociálních profilů, administrativy nebo organizování akcí. Přístup k průvodci je na adrese lukas-konecny.cz/pruvodce.html.

Ve výsledku mi tento předmět dal opravdu mnoho — zjistil jsem své limity (oslovování knihovníků) i věci, které mi jdou dobře: systematická práce, smysluplné větvení obsahu, psaní a tvorba videí.